O Bengálce

Divoká bengálská kočka (Prionailurus bengalensis), nazývaná také asijská leopardí kočka (ALC) je malá kočkovitá šelma obývající poměrně rozsáhlou oblast Dálného východu až po Malajský poloostrov, Indii a husté lesy Sumatry, Jávy, Bornea a Filipín.
Vyskytuje se v mnoha poddruzích a kromě hustých pralesních porostů ji najdeme i ve výše položených horských oblastech nebo zemědělsky obdělávané krajině nížin. Vždy se však zdržuje poblíž vodních toků a spatřit ji můžeme téměř výhradně v noci. Bengálská kočka vodu miluje a dokáže si ulovit i rybu, odtud také pochází její název (první jedinec tohoto druhu byl spatřen, jak plave a loví v Bengálském zálivu). Hlavní složku jejich potravy ale tvoří převážně drobní savci, ptáci a hmyz.

První zdokumentované křížení s domestikovanými kočkami mají na svědomí američtí genetici, kteří zkoumali přirozenou odolnost divokých bengálských koček proti viru kočičí leukémie (FeLV).
K dalšímu, již cílenému křížení pak došlo v šedesátých letech 20. století a zasloužila se o něj především paní J.S.Millová. Hlavním cílem bylo vyšlechtit exotickou, divoce vyhlížející kočku s povahou kočky domácí.
Je zajímavé, že již v první (F1) generaci, tj. mezi přímými kříženci divokých koček, můžeme najít jedince s příjemnou povahou domácí kočky, ale za plně domestikované se bengálské kočky považují až od čtvrté generace. Teprve těmto kočkám jsou vystavovány průkazy původu a mohou se účastnit výstav. Přestože největší problémy spojené s vývojem tohoto pozoruhodného plemene byly dávno překonány, nelze ho považovat za zcela ukončený a ještě v současné době jsou v rámci některých chovných programů zařazováni divocí jedinci.
Ve Spojených státech je toto plemeno velmi rozšířené a oblíbené, přesto mezinárodní organizace FIFe oficiálně uznala Bengálskou kočku až v roce 1998.

V porovnání s ostatními domácími kočkami patří bengálská kočka mezi středně velká plemena.
Hlava je v poměru k tělu spíše menší, profil by měl tvořit lehký oblouk od čela k nosnímu hřbetu.
Uši jsou malé až středně velké, široko nasazené, se zaoblnými špičkami.
Barva očí může být různá. Kočky s černou kresbou mívají oči zelené, hnědé nebo zlaté, pro sněžné bengálky jsou typické nádherně modré oči, pro minkové zase oči akvamarinové (modro-zelené).
Tělo by mělo být dlouhé a dobře osvalené, přední končetiny jsou nepatrně kratší než zadní.
Ocas je středně dlouhý, dostatečně silný, se zakulacenou špičkou.

U bengálských koček rozeznáváme dva základní typy kreseb – mramorovou a tečkovanou (brown tabby – black marbled/spotted). U tečkované kresby jsou před jednoduchými tečkami upřednostňovány tzv. rozety, kdy světlejší jádro je v různém rozsahu orámované tmavší okrajovou částí. Základní podkladová barva může mít nejrůznější odstíny, od zlaté, rezavé či pomerančové přes pískovou až po studené odstíny béžové nebo slonovinové. Bengálky se chovají také v méně obvyklých varietách jako např. stříbrné, sněžné, sépiové (sobolí, barmské) nebo minkové (norčí, tonkinské), vzácně se objevují i celočerné bengálské kočky. Co mají všechny společné je vyjímečně krátká, hedvábná srst s typickým leskem (glitter).

Bengálská kočka je ideálním kompromisem pro každého, kdo touží pořídit si domů opravdovou divokou šelmu, ale má dostatek rozumu na to, aby to neudělal.
Bengálská kočka vyniká nejen svou hebkou, saténově lesklou srstí a fascinující exotickou kresbou, ale také inteligencí a neutuchajícím temperamentem.
Kdo si aktivní bengálku koupí jako luxusní doplněk svého bytu, může toho brzy litovat a na dlouhá léta znepříjemnit život sobě i nešťastnému zvířeti!
Typická představitelka tohoto plemene vás bude všude následovat a s velkým zaujetím asistovat u nejrůznějších domácích prací. Chce být neustále ve středu dění a nic, opravdu nic jí neunikne! Její vztah k druhým kočkám i jiným domácím zvířatům bývá bezproblémový, tedy pokud se nejedná o křečka nebo o kanárka......
Mezi její oblíbené sporty patří zdolávání výšek, přesazování květin nebo výlov akvária a ani zavřené dveře nejsou pro tohle inteligentní stvoření nepřekonatelnou překážkou.
Sledovat bengálskou kočku při hře nebo při lovu je opravdový zážitek, její přítomnost je jako dotek divoké přírody, do které my lidé už dávno nepatříme. Nestačí jen milovat a obdivovat roztomilé zvířátko stulené v našem klíně, je nezbytné respektovat i tu malou divokou šelmu schovanou uvnitř. Jen ten, kdo umožní bengálce být sama sebou, může plně ocenit všechny její půvaby a pak už nikdy nebude chtít měnit.
 

Převzato od Chovatelské stanice Bohemianforest